Cesta ke společnému postupu levice ve volbách

V minulém týdnu byla na Městském soudu v Praze zaregistrována občanská iniciativa (spolek) Nespokojení, z. s.


Co je smyslem této iniciativy?
Zhruba před 14 dny se sešlo několik desítek členů různých levicových stran i příznivců levice. Na tomto jednání došli účastníci k závěru, že k tomu, aby levice byla zastoupena po příštích volbách do sněmovny v českém parlamentu, je potřebný její společný postup. Ani jedna z těch větších levicových stran – kdysi nejsilnější politická strana v zemi ČSSD a kdysi velmi silná KSČM – nejsou dnes schopny se dostat samostatně do sněmovny.
Podle členů iniciativy Nespokojení – rozumí se nespokojení se současnou vládou – je potřeba zahájit kroky ke společnému postupu levicových stran. Ne k jejich organizačnímu slučování, ale podobně jako je tomu ve Francii k vytvoření podmínek k jejich příští předvolební alianci, jak do voleb do Evropského parlamentu, tak do voleb do Poslanecké sněmovny.
Spolek v současné době pracuje na vytváření organizačních struktur v krajích celého Česka. Soustředí se mj. na pořádání diskusních večerů. A protože jsem byl zvolen předsedou spolku, předpokládám, že budu hodně jezdit po českých a moravských krajích.
V příštích dnech a týdnech budou samozřejmě představitelé spolku hovořit s vedením jednotlivých levicových politických stran. V zásadě existuje neformální dohoda o společném postupu s předsedkyní KSČM, K. Konečnou. Ve spolku jsou zahrnuti vedoucí představitelé dalších levicových politických stran – Suverenita, Národní socialisté, Domov.
Podle první reakce místopředsedkyně ČSSD je zřejmé, že zatím příliš nepochopila smysl vzniku spolku, který by se po dohodě s dalšími levicovými stranami mohl po prázdninách transformovat do hnutí. Tedy, pokud toto budou strany považovat za rozumný postup k vytvoření společné kandidátky nejprve pro volby do Evropského parlamentu.
V žádném případě nám nejde o to, zasahovat do identity jednotlivých politických stran na levici, ale jde o to najít cestu ke společné akci. A první takovou příležitosti je demonstrace na Malostranském nám. u sněmovny v úterý 28.2. v 16 h, kde budeme protestovat proti plánu vlády na podstatné snížení valorizací důchodů.

Proč jsme nespokojení?
Jsme nespokojeni se stále hlubším zatahováním Česka do války, protože to způsobuje nejen nekonečné utrpení a morální úpadek, ale také ekonomickou zkázu na obou stranách konfliktu. Nám a našim partnerům Česka to vyneslo energetickou krizi, rozpad trhů a nevídanou inflaci. Požadujeme proto co nejrychlejší ukončení války na Ukrajině. Mírové urovnávání sporů je přece tím nejvyšším závazkem, který Česká republika podepsala přistoupením k OSN, EU a dokonce i k NATO, kde je to stanoveno hned v úvodní větě Washingtonské smlouvy.
Jsme nespokojeni s astronomickým růstem cen základních surovin, protože si musíme nechat dovážet mnohonásobně dražší zkapalněný plyn z USA a dalších vzdálených zemí místo levného ruského plynu z plynovodů. Požadujeme, aby vláda využívala jen ty nejlevnější zdroje, a pokud jsou v Rusku, je třeba jednat s ním. Není v národním zájmu Česka definitivně rozbít možnosti hospodářské spolupráce s východními mocnostmi, Čínou a Ruskem.
Jsme nespokojeni s šíleným tempem zvyšování zbrojních výdajů, protože si to stát nemůže dovolit, a jde navíc o nákupy útočných zbraní, což nezvyšuje, ale naopak snižuje naši bezpečnosti. Požadujeme zmrazit rozpočet ministerstva obrny na úroveň výdajů roku 2022, kdy činil 92 miliard korun, a to nejméně do roku 2030, do doby plné hospodářské konsolidace země. Přednost musí dostat stabilizace české ekonomiky a veřejných rozpočtů.
Jsme nespokojeni s budováním expediční armády v cizích službách místo zabezpečení teritoriální obrany v souladu se žádoucí mírovou orientací vztahů naší vlasti s okolím i širším světem. Požadujeme proto jasnou definici obranné strategie našich ozbrojených sil a prosazování našich mírových závazků do reálné politiky. Pokud NATO odmítne svůj mírový charakter, ke kterému se zavázalo, nechť je to u nás předloženo k referendu, zda je o přání občanů, nebo jen zájmových skupin, které na tom vydělávají.
Jsme nespokojeni s koloniální podřízeností naší ekonomiky a dlouholetým zanedbáváním domácích zdrojů pro vlastní využití. Typickou známkou přeměny Česka na krmelec zahraničních společností je každoroční odvod v některých letech 300 miliard korun v podobě dividend pro zahraniční akcionáře. Požadujeme progresívní zdanění korporátního zisku a využití těchto zdrojů na podporu rozvoje domácích malých a středních podniků, což je jediná cesta, jak z tohoto koloniálního jha vybřednout.
Jsme hluboce nespokojeni s bohorovným přehlížením domácích potřeb, když Česko vyrábí nejlevnější elektřinu, ale lidem se dodává ta nejdražší nakoupená na zahraniční burze. A děje se to i v ČEZ s většinovým vlastnictvím státu! Požadujeme vykoupení minoritních akcionářů ČEZ a převedení společnosti pod plnou státní kontrolu, abychom vyváželi jen přebytky a doma si mohli ceny elektřiny určovat sami.
Jsme nespokojeni s nekonečnými odklady práva obcí a městských čtvrtí na snížení cen elektřiny a tepla také cestou vlastní výroby z obnovitelných zdrojů, jak je to běžné v Rakousku nebo Německu a jak je to ostatně zakotveno i v evropských směrnicích, které jsme podepsali. Dokud občané nemohou energii vyrábět a sdílet, přicházejí nejen o peníze, ale také o svobodu čelit tlaku monopolů a scestným centrálním řešením. Požadujeme rozvoj komunitní a decentralizované energetiky, aby do roku 2030 byl alespoň každý druhý dům osazen solárními panely.


Jiří Paroubek
předseda spolku Nespokojení, z. s.