Braňme Českou republiku!

Braňme naše seniory!

Braňme Českou republiku!

Braňme naše seniory!

Mír a sociální spravedlnost

Akční program

Ve volbách do sněmovny na podzim minulého roku zaniklo parlamentní zastoupení levicových stran. V posledních deseti letech se nezadržitelně oslabovalo také zastoupení levicových stran v zastupitelstvech krajů i obcí.

 

Co bylo příčinou?

Obě levicové strany dělaly závažné politické chyby, nereagovaly dostatečně na postupně se měnící společenskou situaci změnami programové nabídky. Neměly ani vhodnou a zajímavou nabídku osobností na celostátní úrovni. V případě sociální demokracie se u části vedoucích funkcionářů projevovalo nerealistické snění o neexistujícím liberálním levicovém voliči. Takže tato strana postupně opustila zájmy tradičních voličů a voliči ji pak opustili také. Sociální demokracie přestala být stranou hájící neochvějně zájmy pracujících – zaměstnanců, malých podnikatelů, řemeslníků

– a také důchodců. Slabých a bezmocných.

Dostali jsme se tak v Česku do paradoxní situace, že hlavním obhájcem zájmů pracujících se stal miliardář a nikoliv politická levice. Přitom hnutí ANO je populistickou politickou stranou pravičáků, stojící v politickém středu, které ovšem úspěšně loví voliče na politické levici.

Komunisté svou podporou Babišovy vlády, jakkoliv politicky užitečnou pro obyčejné občany (zamezili tím mj. vzniku vlády pravice), ztratili u voličů svůj kredit jako strana protestu.

A tradiční voliči obou stran pak začali ve své většině hledat svůj nový politický domov jinde.

Nyní jde o to, tuto pro levici nepříznivou situaci změnit. Průzkumy veřejného mínění ovšem ukazují, že každá z obou levicových stran by měla velké problémy dostat se samostatně do poslanecké sněmovny při příštích volbách. Představy o tom, že nastávající krize povede jaksi přirozeně k tomu, aby voliči, kteří dříve volili levicové strany, se k nim automaticky vraceli, jsou liché.

 Ani sociální demokraté, a už vůbec ne komunisté, nemají prakticky přístup do médií. A jejich programová nabídka je tak málo atraktivní a tak málo provokativní, že zůstává prakticky bez povšimnutí médií a veřejnosti.

Z toho všeho i z dalších faktorů vyplývá, že roztříštěné síly levice včetně dalších mimoparlamentních drobných levicových stran je třeba spojit. Nejprve do předvolební aliance, později pak hledat cestu k jejich integraci nejlépe do jednoho subjektu.

 

Charakteristika současné doby

V etapě relativního blahobytu, kdy zejména zásluhou levice a její účasti ve vládě v letech 2013 – 2019 rostla výkonnost českého hospodářství, klesala zadluženost státu a vzrůstala

životní úroveň širokých vrstev českých občanů. Z této etapy jsme přešli, díky covidové pandemii a krizové situaci, vzniklé vlivem války na Ukrajině, do etapy vysoké inflace a velkého poklesu životní úrovně lidí.

V letech 2020 a 2021 zasáhla českou společnost velmi těžce covidová pandemie. Těch více než 40 tisíc obětí pandemie a zejména vysoký podíl úmrtí na 100 tisíc obyvatel v mezinárodním srovnání je mj. zřejmě důsledkem špatného zdravotního stavu českého obyvatelstva. Dvě třetiny lidí u nás trpí nadváhou či jsou přímo obézní. V posledních dvou letech se také snížily pohybové aktivity občanů všech věkových kategorií a stát nedělá nic, aby negativní vliv těchto dvou faktorů na zdraví lidí snížil.

24. února 2022 uskutečnilo Rusko invazi na Ukrajinu. Z hlediska mezinárodního práva se jedná nepochybně o agresi jednoho státu vůči druhému. Stejně tak lze ovšem za porušení mezinárodního práva považovat následné sankce vůči Rusku vyhlášené bez schválení Rady bezpečnosti OSN, a ro dokonce v osmi stále se přitvrzujících vlnách. Jak se zdá, Ruskem tyto sankce neotřásly. Zlepšily vlastně jeho obchodní a platební bilanci a posílily de facto ruské hospodářství v tom smyslu, že daly prostor ke zvýšení výroby domácím firmám. Také ruská produkce zemědělských výrobků je letos mimořádná. Jejímu značnému rozvoji pomohly již sankce Západu uplatněné v roce 2014, po anexi Krymu a morálně.

Samozřejmě, že je nezbytné humanitárně pomáhat všem ukrajinských občanům, kteří uprchli na území naší vlasti. Je to lidsky a morálně správné.

Vláda však podle našeho názoru nezvládla nápor několika set tisíc ukrajinských občanů zejména v českém školském, zdravotním a sociálním systému. A nezabývá se dalšími důsledky, které to může ještě mít.

Největší starostí současné vlády je zajistit na Ukrajinu dodávky zbraní k vedení války, kde zbytečně umírají ukrajinští i ruští lidé.

Je třeba si připomenout, co předcházelo invazi ruských vojsk na Ukrajinu. Rusko požadovalo neutralitní statut Ukrajiny. To by této zemi neumožnilo vstup do NATO, což Rusko považuje za ohrožení svých bezpečnostních zájmů.

Vyjednavači Západu však měli zájem na dalším rozšíření NATO směrem na Východ, což Rusko považovalo za důvod k válce na Ukrajině.

Západ se zapojil do této války masivními dodávkami zbraní, zpravodajských informací a také propagandistickou činností prakticky všech významných mainstreamových médií.

Vojenský konflikt na Ukrajině na mezinárodních trzích vyvolal růst cen energetických surovin (ropy, plynu i uhlí), zemědělských produktů a kovů. To vytvořilo materiální základ pro vysoký nárůst výrobních cen v průmyslu a následně pro vysoký nárůst spotřebitelských cen, tedy inflaci.

Do těchto jevů se ovšem významným způsobem promítají takě bezprecedentní sankce vyhlášené Západem vůči Rusku. Oficiálně přiznaná inflace u nás je na úrovni 18%. Reálná inflace, pokud by byla propočtena z užšího spotřebního koše zboží, tvořeného skutečně základními potravinami denní potřeby, energiemi, teplem, pohonnými hmotami a nájmy, se pohybuje v rozmezí 20 – 25%. Spíše však k horní hranici tohoto intervalu.

Růst nominálních mezd v tomto roce je odhadován seriózními odbornými autoritami na 6 – 7%. Z toho plyne, že dochází k poklesu reálné průměrné mzdy obyvatelstva v tomto roce nejméně o 12 až 15%.

V důsledku změn strategie vedení války ze strany Ruska v posledních týdnech, jehož vojska nyní útočí zejména na kritickou a energetickou infrastrukturu, hrozí na Ukrajině velmi reálně zničení podstatné části anebo dokonce celé, energetické soustavy, včetně distribuce elektřiny a pohonných hmot. Ukrajinské vedení vážně uvažuje o vyklizení Kyjeva se 3 miliony obyvatel. Pokud ve velkých městech Ukrajiny nebude stabilně elektřina a nebudou zajištěny dodávky vody pro domácnosti a firmy a pohonných hmot, zj. pro hromadnou dopravu, nemohou v nich obyvatelé zůstat. Stanou se tak prakticky neobyvatelnými.

Z toho logicky plyne, že se miliony ukrajinských občanů dají v nastávající zimě do pohybu přes západní hranice své země. To vytvoří v Evropě, v EU zcela novou situaci, horší, nežli je ta současná. I do Česka zamíří další statisíce nových běženců. Tento další nápor běženců české sociální, zdravotnické, školské a další systémy nebudou schopny dobře vstřebat.

Fialova vláda svou rétorikou i praktickými činy jen přilévá olej do ohně. A pomáhá tak eskalovat konflikt na Ukrajině. Nastal čas, kdy je potřeba začít vést seriózní diplomatická jednání s Ruskem o příměří a o trvalém míru, např. na základě plánů nedávno zveřejněného významným americkým podnikatelem Elonem Muskem (mimochodem velkým donátorem Ukrajiny, resp. jejích komunikačních sítí).

Ukončení tohoto konfliktu je klíčem k postupnému snížení cen surovin, snižování inflace a k postupnému obnovení normálního života v naší zemi a vlastně celé Evropy.

Evropské politické elity se ovšem dostaly do vleku americké vládní administrativy a jejího „Deep state“.

Musíme změnit situaci v EU takovým způsobem, aby státy EU byly schopny hájit především své národní zájmy. A národní zájmy jsou především o růstu životní úrovně a kvality života lidí, o zajištění jejich bezpečnosti, zdraví, růstu kvality vzdělání a svobody jednání.

 

Bezprostřední programové cíle

1. Základním cílem každé politické reprezentace v Česku musí být srazit inflaci na přijatelnou úroveň a udržet vysokou zaměstnanost.

Pokud se toto nestane, hrozí i v dalších letech pokračující pokles životní úrovně českého obyvatelstva.

Klíčem k řešení je především ukončení války na Ukrajině, což se může projevit dříve nebo později rychlým poklesem cen komodit – energetických surovin, zemědělských výrobků a kovů. To povede k poklesu výrobních cen v průmyslu a také cen v maloobchodě.

Vládě chybí odvaha k vyvlastnění minoritních akcionářů ČEZu (samozřejmě za náhradu). ČEZ poté, co jeho stoprocentním majitelem bude stát, může dodávat vyrobenou elektrickou energii na český trh v podstatě za cenu výrobních nákladů s přiměřeným ziskem.

Na Lipské energetické burze může ČEZ prodávat jen přebytky elektrické energie, která zůstala v rámci ČR nespotřebovaná (asi pětina celkové produkce). V současné době je elektrická energie vyrobená v Česku prodávána na Lipské burze za vysoké tržní ceny, ze kterých mají profit jen zahraniční investoři.

Současně musí vláda vyhledávat ve světě nákupy nejlevnějších zdrojů energetických surovin – plynu, ropy i uhlí – a uzavírat s dodavateli dlouhodobé smlouvy na jejich dodávky. Pokud nejlevnější suroviny budou v Rusku, bude nutné jednat s ním. Ostatně, není v národním zájmu Česka definitivně rozbít možnosti hospodářské spolupráce s východními mocnostmi, Čínou i Ruskem.

Budeme prosazovat rozvoj komunitní energetiky a decentralizované výroby elektrické energie tak, aby do roku 2030 byl každý druhý dům v Česku osazen solárními panely.

Respektujeme přitom západní orientaci republiky, členství v EU i v NATO (ovšem oboje tyto organizace se neobejdou bez podstatných reforem, které posílí vliv veřejnosti a národů na jejich rozhodování).

Ale současně považujeme za nezbytné, aby český stát a jeho občané mohli profitovat z toho, že naše země ve střední Evropě může být – podobně jako Rakousko – mostem mezi Východem a Západem, jak o tom uvažoval kdysi prezident Edvard Beneš.

2. Usilujeme o harmonickou společnost. Stát si nemůže dovolit šílené navyšování vojenských výdajů. Chceme zmrazit rozpočet ministerstva obrany na úroveň výdajů roku 2022 (92 mld. Kč), a to nejméně do roku 2030. Tedy, než dojde ke stabilizaci českého hospodářství a veřejných rozpočtů.

3. Mladí lidé potřebují perspektivu. Chtějí slušně bydlet. Stát se musí postarat o levné nájemní bydlení – komunální či družstevní – vytvořením vhodné legislativy, případně svych dotačních titulů a programů.

Při výstavbě komunálních bytových domů je nutné uplatnit typizaci a využívat zkušenosti získané při výstavbě levných bytů např. v Kalifornii, využíváním technologie 3D.

Ostatně, v závěru minulého volebního období sněmovny byl poslaneckou iniciativou ČSSD připraven návrh zákona o financování komunální bytové výstavby. Návrh přišel do projednání poslanecké sněmovny, ale pro nezájem většiny dalších stran se nepodařilo u tohoto návrhu dokončit legislativní schvalovací proces ve sněmovně.

Uplatnění tohoto typu zákona o financování komunální bytové výstavby bude možné, podobně jako např. ve Velké Británii, stavět každoročně nejméně okolo 10 tisíc levných komunálních bytů prostřednictvím neziskových společností.

4. Nepřipustíme změnu současného rovného přístupu všech občanů ke zdravotní péči. A nepřipustíme ani zúžení současné sítě veřejných zdravotnických zařízení. Tyto dva faktory jsou klíčem k udržení vysoké úrovně zdravotní péče pro všechny.

Naším cílem je zlepšit zdravotní stav obyvatelstva, což lze zejména, pokud se zastaví snižování financí poskytovaných státem do programů na rozvoj sportu a pohybových aktivit, především mládeže.

Cílem musí být zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva, a to i rozvojem programů prevence ve zdravotnictví.

5. Bezpečnostní situace

Nepřipustit snahy vedoucí ke snižování počtu policistů (návrh jednoho z opatření NERV), neboť v důsledku eskalace války na Ukrajině a pravděpodobného zničení energetické přenosové soustavy této země, přijdou do Česka v průběhu zimy další statisíce občanů Ukrajiny.

Po skončení války na Ukrajině lze očekávat růst zločinnosti, neboť v průběhu ukrajinské války je pouze minimální kontrola nad distribucí zbraní mezi ukrajinské obyvatelstvo. Část těchto zbraní mohla přijít a pravděpodobně ještě přijde do rukou ukrajinského organizovaného zločinu.

Do tří měsíců od ukončení války by měly odejít z území Česka ti ukrajinští občané, kteří nemají v naší zemi zaměstnání anebo jejichž děti nechodí do českých škol.

6. Školství

Snahou českých vlád musí být zkvalitnění vzdělávání žáků a studentů už od základních škol. V mezinárodním srovnání se čeští žáci ze základních škol umisťují až ve třetí desítce úrovně znalostí mezi zeměmi OECD. To je potřeba zásadně změnit po vzoru nejúspěšnější evropské země v tomto ohledu, tedy Finska.

Nejtalentovanějším studentům z rodin s nízkými příjmy může stát poskytovat stipendia ke studiu i na zahraničních vysokých školách s tím, že se předem zaváží po ukončení studií pět let pracovat v ČR.

Vláda musí zahájit debatu s odbornou veřejností ve školství, a to za účasti odborníků ze základního, středního, učňovského i vysokého školství tak, aby byly navrženy funkční změny současného poněkud rigidního systému výuky na školách. Z této debaty s odbornou veřejností by měla vyjít konzistentní doporučení změn systému vzdělávání u nás.

7. Vrátit do daňového systému progresivní zdanění právnických i fyzických osob. Zdanit obří dividendy odcházející ze země do mateřských firem českých filiálek (v některých letech se jednalo až o sumy převyšující 300 mld. Kč).

8. Udržet solidární důchodový systém průběžného financování, založený na principu zásluhovosti. Výše důchodu musí záviset především na délce odpracovaných let (čím více let, tím vyšší důchod) a na době, po kterou dotyčný platil daně, a nejen tedy sociální pojištění. Důchod by měl odpovídat nejméně polovině průměrného platu, upraveného na aktuální ceny.

9. Oživit hospodářství země zj. investicemi z Fondu obnovy EU tak, aby bylo možné rychle budovat chybějící dálnice, železniční koridory, stavět nové přehrady, rybníky, školy, vysazovat lesy, zničené kůrovcem atd.

K udržení vysoké zaměstnanosti poskytovat podnikům v nesnázích bezúročné půjčky státu na zachování výroby. K tomu účelu vytvořit státní instituci, nejlépe pak státní banku, která se touto činnosti bude kvalifikovaně zabývat. Současně omezit agenturní zaměstnávání pracovníků ze zahraničí za ubohé platy tak, aby přednost při získávání práce dostali čeští občané za slušných mzdových podmínek.

Tento program je otevřený a uvítám jakékoliv Vaše připomínky a náměty, příp. i rozšíření o další části.

 

Závěr

Velká většina českých občanů má značnou nedůvěru k celé české politické třídě země s tím, že politici při svém rozhodování a práci myslí jen na sebe a ne na veřejný zájem a na lidi. Fialova vláda tento dlouhodobý pohled občanů jen potvrzuje. Je arogantní, zpupná, nekomunikativní a přitom nekompetentní. Někteří ministři jsou díky své nekompetentnosti zcela neviditelní (Langšádlová) a snad je to tak v jejich případě i dobře. Fialova vláda zakrývá vlastní neschopnost řídit zemi proválečným aktivismem. Strašení ruským a čínským nebezpečím přesně v intencích požadavků představitelů „Deep state“ americké vládní administrativy.

Vláda všechny závažné problémy řeší opožděně anebo je neřeší vůbec.

Tento výchozí programový materiál je platformou pro levicově uvažující občany, zejména pak pro ty, kteří chtějí být politicky aktivní.

Cílem našich aktivit je posilovat levici, spojit ji do akčního spojenectví ve volbách a někdy v blízkém budoucnu i organizačně. Tak, aby se levice znovu stala významnější a postupem času i velmi významnou politickou silou země určující osudy země.

Zpracoval: Jiří Paroubek